Dokumentární beletristické dílo napsané čtrnáctiletou dívkou, která byla nucena se svými rodiči opustit před rasistickým nacismem Frankfurt a ještě s několika známými lidmi se po dva roky ukrývat v zadním traktu starého domu v Amsterodamu. V hluboké odloučenosti od světa, v době svého dospívání, sděluje citlivé a vnímavé děvče všechny své úvahy a myšlenky fiktivní přítelkyni, jíž píše dopisy do deníku. Uprostřed rozkladu, chátrání a stoupajícího strachu osmi lidí, kteří nechápou souvislost historického dění v němž žijí, kteří se úporně drží svých vžitých měšťáckých zvyklostí a očekávají zázrak invase, v tomto tíživém prostředí mladé děvče přemítá, pozoruje, bojujes poznáním nových pocitů, a přes všechnu opuštěnost a tíhu bídy, nachází víru v dobro, které je v člověku. Kniha byla přeložena do deseti jazyků a její dramatisace předvedena newyorským divadelním souborem na festivalu v Paříži r. 1956.