"Švejk je rozlehlé, mistrovské dílo české satiry, ... Švejk je typ výrazně záporný, nebezpečný rakouské monarchii a už tím prospěšný českému odporu proti ní ... Švejk ... je zrozenec lidový, ne národní hrdina, ale kus ulice, která správně tuší, co přijíti má a jak je dobré podlamovat všecko staré, aby to nové přišlo co nejdříve a co nejbezpečněji . . . Hašek, bohužel, nedokončil svého Švejka, a proto tak mnozí nechápou typ Švejka v jeho plnosti a celosti. Podle Haškova vlastního vývoje i podle drobnějších črt a humoresek, psaných v sovětech i potom v Čechách po návratu z Ruska, máme právo doplnit si švejkovský typ a možnost vidět jej tak, jak si ho Hašek představovalv celku. Švejk je typ malého českého člověka, který neprošel velikou politickou zkušeností a uvědomovací školou továrny, ale "má v krvi" vědomí, že "je něco shnilého ve státě dánském" a že "tohle nevydrží". Jeho švejkování je nejprve osobní obrana proti šílenství imperialismu; ale zakrátko tato obrana přechází v útok. Švejk svou parodií na poslušnost a svým lidovým vtipem rozkládá namáhavě sestrojovaný mysticismus reakční moci, červotočivě vrtá v reakčním řádu a docela aktivně - i když ne vždy zcela uvědoměle - pomáhá bourat to, co bylo postaveno na základech útlaku a nesvobody. Jeho vývoj, připomínající vývoj Haškův, jde teprve k plnému uvědomění a přímo cítíš, jak Švejk v určitém okamžiku zvážní, nepřestane snad dělat vtipy, ale přitom, až půjde do tuhého, bude velmi vážně a důkladně bojovat." (Jul. Fučík.)