"Podávám zde malý výbor z lidové poesie francouzské od patnáctého do osmnáctého století. Snažil jsem se, aby v něm byly zastoupeny charakteristickými ukázkami hlavní genry lidové poesie od lyricko-epických complaintes, v nichž zřejmě žijí vzpomínky rytířského a kresťanského středověku s jeho drsnou něhou i primitivní brutálností, až po taneční a pochodové písně selské a vojenské s jejich naivním lyrismem a rozpustilými gauloiseriemi. Ve svém výboru vyhnul jsem se vědomě písním, jejichž autor je znám tehdy, když ty písně znárodněly a staly se obecným majetkem. Chtěl jsem, aby mluvili jen oni bezejmenní básníci, ve kterých zpíval duch sladké Francie" - tak vymezil básník svůj sběratelský a překladatelský záměr v úvodu k prvnímu výboru. V této knize vycházejí poprvé souborně oba výbory - Zpěvy sladké Francie z r. 1925 a Nové zpěvy sladké Francie z r. 1930. Na druhou sbírku nevztahuje se již básníkův požadavek anonymity, neboť jsou zde otištěny písně, jejichž autor je znám.