Povídky tohoto svazku patří k umělecky nejvyzrálejším dílům Hálkovým. Vedle společné doby vzniku (1873 a 1874) spojuje je především autorova snaha ukázat neskresleně problémy vesnice, do níž dravě proniká kapitalismus, snaha pravdivě vykreslit prostého pracujícího člověka. Krásný typ takového člověka, velkého svou obětavou láskou a lidskostí, vytvořil Hálek hned v první povídce z pražského prostředí, Poldík rumař. V pov. Pod pustým koncem ukázal Hálek na hlubokou mravní propast mezi bohatým sedlákem a prostými obyvateli chaloupky. Pov. Na vejminku ukazuje, jak touha po majetku porušuje vztah mezi rodiči a dětmi; básník řeší problémy vesnických výměnkářů i nemanželských dětí, odsuzuje sobectví sedláků a vyzdvihuje prosté hrdinství lidí pracujících. "Študent" Kvoch rozmnožuje galerii Hálkových figurek vesnických podivinů. Osud Husara, společenského vyděděnce z poslední povídky, zůstal už nedopověděn - básníkovo dílo zůstalo jen nedokončeným torsem.