11 drobných příběhů a episod o životě italského lidu, pocházejících z let 1910-1913, kdy byl M.G. carskou vládou donucen k emigraci na Capri. Náměty skladeb, které spisovatel nazval podle H.Ch. Andersena zkazkami ("Nejkrásnější zkazky vytváří sám život"), jsou příběhy dělníků-revolucionářů, rybářů, zemědělců, kteří v pocitu vzájemného sblížení v zápasu proti společnému nepříteli - kapitalismu prokazují nesčetné příklady skromného hrdinství, lásky k práci a odvahy v boji s přírodou. Společným motivem je myšlenka, že nejlepší lidské vlastnosti se utvářejí ve spravedlivém boji dělnické třídy. Stejně častými hrdiny zkazek jsou proletářské děti, žijící myšlenkami a náladami ulice, chytré a lstivé k boháčům, vnímavé ke krásám přírody a probouzející u dospělých myšlenku: "Děti budou lepší než my a bude se jim žít lépe."