Román o gruzínském kolchozu v 30. letech. Hrdinou je 50letý venkovan, u kterého se všechny dobré vlastnosti, vyrostlé z lidové tradice - bystrost, vrozená pracovitost, bodrost, upřímnost a téměř dětská prostota - mísí s dobrodružností, chytráctvím a naprostým nedostatkem kolektivního vědomí, s nectnostmi, které v prostém venkovském člověku vypěstoval starý společenský řád. Gvadi Bigva je vdovcem a otcem pěti malých synků, s kterými žije v zanedbané chatrči. Kolchozu nikterak nepomáhá, ale zvyklý z minulosti chytrácky si opatřovat lehké živobytí, vydělává si přechováváním kradeného zboží a soukromým obchodováním. Kolchozníkům se svým jednáním stále více odcizuje. Tím více ho překvapí, když sousedé místo odsuzování se mu starají o děti, správa kolchozu mu přidělí materiál na stavbu domku a jmenuje ho vedoucím stavby obytných domů. Tato pomoc a projevená důvěra způsobí obrácení Gvadiho Bigvy. Stává se z něho sebevědomý, pracovitý člověk, který pochopí význam odpovědnosti k celku a převahu kolektivního vlastnictví nad chytračením pro osobní zisky. - Kniha je prvním románem přeloženým do češtiny přímo z gruzínského originálu a byla poctěna Stalinovou cenou.