Souborem dvanácti novel, vydaným v Madridě r. 1613 (první český překlad pořízený A. Pikhartem vyšel r. 1903 pod názvem Poučné povídky), stal se Cervantes, tehdy již slavný autor prvního dílu Dona Quijota, tvůrcem nového literárního žánru - španělské renesanční povídky. Vedle novel rázu milostného a dobrodružného, z nichž nejzdařilejší je Cikánečka, jsou v souboru povídky mravoučné a filosofické (na př. Žárlivý Extramaduřan, Podvodný sňatek, Rozhovor psů, Licenciát Sklíčko), v nichž Cervantes zachytil množství faktů a postřehů osvětlujících španělský život na přelomu 16. a 17. století. Jsou tedy novely vedle své umělecké hodnoty, která je u jednotlivých próz nestejná a mnohdy nevelká (zejména u povídek milostných, trpících romaneskností, konvenčností a falešnou pathetičností milostných citů) i cenným historickým dokumentem své doby.