"Literární útvar romaneta je nejvýznamnějším přínosem Arbesovým do pokladnice české kultury. Po prvních nábězích v beletristických prvotinách Ďábel na skřipci a skvělém úspěchu Svatého Xaveria, prvního díla, ke kterému autornaradu svého přítele Jana Nerudy připojil toto druhové označení, Arbes plně a záměrně rozvíjí formu romaneta ..." Těmito slovy zakončuje v doslovu K. Krejčí soubor autorových romanet (Ďábel na skřipci, Elegie o černých očích,SvatýXaverius, Akrobati, Zborcené harfy tón, Lotr Gólo, Duhový bod nad hlavou. Duhokřídlá Psýché), jejichž společným rysem je společenská vyhrocenost příběhu a jeho vztah k autorovu osudu. Z těchto romanet, vytvářených od letšedesátýchdo let devadesátých, poznáváme, jak se tehdejší společenská situace odrážela v Arbesově životě a jak na ni reagoval svým svérázným způsobem v romanetech.