Bakalářská práce analyzuje vliv sociálně znevýhodněného prostředí na lexikálně-sémantickou rovinu řeči u předškolních dětí vyrůstajících v dětském domově. Sociální prostředí je jedním z klíčových faktorů, který významným způsobem podmiňuje správný vývoj řeči a absence rodičů či jejich nedbalá výchova může vyústit v narušenou komunikační schopnost dítěte. Teoretická část práce je rozdělena do tří kapitol, která blíže představují základní pojmy komunikace, popisují vývoj dětské řeči a legislativní rámec pro vzdělávání dětí s narušenou komunikační schopností. Je zde vymezen pojem sociálního znevýhodnění a jeho dopad na komunikační schopnost dítěte. Závěr teoretické části je věnován charakteristice prostředí dětského domova. Těžištěm empirické části práce je analýza lexikálně-sémantické jazykové roviny pěti dětí z dětského domova v Pyšelích. Výzkumné šetření využívá kvalitativní metodu, která se zakládá na analýze výsledků činnosti dětí, jejich osobní a rodinné anamnéze, zúčastněném pozorování a dotazníku. Výsledné hodnocení je zpracováno formou jednotlivých kazuistik a doporučení pro další rozvoj jazykových dovedností předškolních dětí v rámci lexikálně-sémantické roviny řeči.