Obsahově samostatná závěrečná část tetralogie, "Josef a bratří jeho" ("Příběhy Jákobovy", "Mladý Josef", "Josef v Egyptě"), vydané v čes. překl. Ivana Olbrachta v r. 1937. Jádrem je biblický příběh, jak jej podává kn. Genesis, 1. kn. Mojžíšova, k němuž Th. Mann přibral děje a "příběhy" Josefových předků, počínaje Abrahamem. Rozhojnil je motivy ze staré legendární literatury židovské a biblický mythtus spjal s mythickými motivy předoasijskými, především s egyptskými, aby tak Josefův příběh vyrostl z rámce kmenového na příměrový příběh všelidského dosahu. Hlavní pozornost věnuje Josefovu přerodu, kterým se v péči o egyptský stát stává z výjímečného a společensky neodpovědného snílka dobrodincem, živitelem bratří, kmene, velké cizí říše a téměř celého tehdejšího okrsku zemského. Tetralogií, dokončenou r. 1942, chtěl autor proti lžimythu rasistické lůzy postavit mythus pravý, mythus humanisovaný, mythus o sebeumravňovacím pochodu a zápasu člověka, lidstva. (Podle P. Eisnera.)