Dějiny židovské komunity na pražských Královských Vinohradech a osud jejích členů v jejich vlastních vzpomínkách i ve vzpomínkách jejich potomků žijících nyní na všech kontinentech. Kniha je rozšířenou verzí textové i obrazové dokumentace židovských dějin na Vinohradech ke stejnojmenné výstavě pořádané Městskou částí Praha 2 v roce 2014. První modlitebna se nalézala v nájemním domě na Tylově náměstí. V letech 1895-1898 byla vystavěna v Sázavské ul. čp. 830 tenkrát největší synagoga v Čechách, která však byla r. 1945 vybombardována a r. 1951 zbořena a na jejím místě vystavěna škola. Archivní dokumenty i vzpomínky pamětníků líčí život jejích duchovních; dcera kostelníka (šámese) Julie Wohryzková byla snoubenkou Franze Kafky (s. 40-53). Dalším centrem byl chlapecký židovský sirotčinec v Belgické ul. čp. 67 (s. 52-79). Česky hovořící Židé se scházeli v kavárně Elektra (ve zbořeném domě čp. 555 - Vinohradská 1 - s. 55). Patřil k nim i Max Langer se svými syny spisovateli Františkem a Jiřím. Němečtí mluvčí chodili do Nového německého divadla (nynější Státní opera

ve Wilsonově ul.; s. 92-95), jehož druhý ředitel Heinrich Teweles bydlel v čp. 1583 v Italské ulici. Vinohradští Židé se též aktivně zúčastnili protinacistického odboje (Petiční výbor Věrni zůstaneme, zvláště v domě čp. 34 v ul. Anny Letenské; s. 154-157). Kniha je provázena cennými, dosud nepublikovanými dobovými snímky i pohlednicemi.