Autobiografické vyprávění, v němž autorka vzpomíná na své dětství během druhé světové války, kdy jako dvanáctiletá unikla deportaci Židů z její vesnice a sama jen se svou kočkou přežívala v polských lesích. Mala Sczorerová se narodila v roce 1927 v polském Tarnogródu, kde si užívala bezstarostné dětství. To ale skončilo s vypuknutím druhé světové války. Tarnogród se stává ghettem, kde lidé strádají. Aby sehnala něco k jídlu, sundává si Mala svou žlutou hvězdu a vydává se do okolních vesnic pro jídlo. Během jedné takové výpravy ale nacisté vtrhnou do Tarnogródu a místní obyvatele pošlou do transportu. Dvanáctiletá Mala nemůže nic dělat, jen vše bezmocně sleduje z dálky. Aby se zachránila, skrývá se v okolních lesích a společnost jí dělá její kočka Malach, což hebrejsky znamená anděl. Jako by Malach byla skutečným andělem, který Malu chrání, unikají společně nacistům i nepřátelským vesničanům. Ani po letech autorka nezapomíná na prožité hrůzy svého dětství a předkládá úchvatný příběh naděje a přátelství, v němž ale také popisuje obludnosti války pohledem nevinných dětských očí.