Příběh jedné z přímých svědkyň holokaustu, Evy Smolkové-Keulemansové, rozené Weilové, kterou osud ušetřil jen máločeho, a přesto dokázala zůstat sama sebou, udržet si své hodnoty i dar radovat se ze života. Chtěla zpátky domů, do "své" Prahy, do libeňského bytu, ve kterém vyrůstala, obalená moudrostí a laskavostí maminky, tatínkovými pohádkovými příběhy, kde dobro vždy zvítězilo. Chtěla zpátky do milovaného Kostelce nad Orlicí, kde s babičkou trávila voňavá léta. Netušila, že nic z toho už neexistuje. Patřila k těm "vyvoleným", kterým bylo určeno vyhubení v plynové komoře. Když se jako malá ptala na svá dětská "Proč", vždycky dostala dobrou a srozumitelnou odpověď. Teď, když zemřelo tolik miliónů lidí, kdo má zodpovědět ono nepochopitelné PROČ? Mnozí, kteří přežili, po zbytek života už nedokázali překročit hranice ostnatých drátů. Dokáže to ona? Je jí už osmnáct a neví, jestli z rodiny někdo přežil. Měla by přijmout ve Švédsku nabídku adopce, vystudovat a pak pracovat a žít v této krásné zemi, nebo se má vrátit do poválečného Československa? Nakladatelská anotace. Kráceno.