Ačkoliv byla Němcová v zoufalém duševním stavu, když psala tuto povídku, přec vznikl štěstím zářící, dojemně idealisovaný obrázek ze Slovenska. "Autorka kreslí velmi živě obrázek zámožného statku U Medvědů pod Ďumbierem,v němž sídlí rodina Žatných, pocházejících podle rodinné tradice z Čech. Mladý Sokol ze Sokolova zabloudí tam v bouřce před sv. Janem Křtitelem na svých toulkách Slovenskem, prožije rozkošné chvíle srdečného pohostinství, pálení ohňů o svatojanské noci, výlet na horskou salaš, a vzplane čistou, prudkou láskou k líbezné Katušce ... . Zasnoubení českého šlechtice se Slovenkou vyrovnává bolest, kterou kdysi dříve strýc ženichův rodině Žatných způsobil,zastřeliv n amedvědím honu nešťastnou náhodou Katuščina otce, a je zároveň symbolem československého sbratření. Konec povídky vyznívá posměšným tónem proti těm, kteří se Němcové posmívali pro její horování o slovenském lidu.(Paní Sauerschüllová čeká v Praze netrpělivě, až se Sokol vrátí z cesty a požádá o ruku její pyšné dcery. Místo Sokola však přijede jeho přítel a vypravuje, že se Bohuš na Slovensku oženil, a společnost trne hrůzou, jak se mohl šlechtic oženit s cikánkou)" [Václav Tille]