Autobiografické vzpomínky českého novináře a spisovatele Jana Hajšmana na hrůzy šesti let, která strávil za druhé světové války v koncentračním táboře Buchenwald.

Jan Hajšman, publicista a autor politické, životopisné či cestopisné literatury, byl zatčen 1. září 1939 a následně vyslýchán v pankrácké věznici. Po třítýdenním pobytu v Dachau byl převezen do koncentračního tábora Buchenwald, kde v nelidských podmínkách prožil léta druhé světové války a kde se 11. dubna 1945 dočkal osvobození. Ve svých vzpomínkách popisuje věcně, ale působivě otřesné podmínky života vězňů, táborovou hierarchii, líčí zrůdnou mašinerii lágru a projevy bestiální nenávisti nacistických dozorců. Vzpomíná na známé, kamarády a spoluvězně (mezi jinými Emil Filla, Josef Čapek, Ferdinand Peroutka). Závěrečnou kapitolu věnoval autor úvahám o české národní povaze. Doplněno fotografiemi z archivu autora a seznamem tzv. protektorátních vězňů v Buchenwaldu, který ve formě tabulky zaznamenává jejich osudy (transporty, propuštění, úmrtí).