Dvě studie českého přírodovědce a filozofa byly napsány jako reakce na nacistickou idelogii při nástupu Hitlera k absolutní moci.

V první studii "O německé revoluci" (1. vyd. 1933) se Rádl stává analytikem německé nacistické politické kultury, kterou hodnotí jako antidemokratickou a vedoucí nutně k pádu Německa v případné příští válce. Autor hledá historické kořeny německé národní mystiky, iracionalismu a odmítání civilizace. Jednu z příčin vidí i v nevzdělanosti Hitlera a jeho stoupenců a apeluje proto na zdravé jádro německého národa a jeho pýchu na vzdělání. V druhé studii "K politické ideologii sudetských Němců" (1. vyd. 1935) odmítá německou myšlenku sebeurčení národů jako sebeurčení národních kmenů a zároveň odmítá německý nacionalismus založený na rase. Proti tomu autor staví ideál založený na pokroku, (který chápe jako pokrok duchovní), svobodě, právu a povinnosti jednotlivců k pragmatické celosvětové spolupráci, kdy každý člověk má být v tomto proudu cílem, ne prostředkem. Kniha je doplněna obsáhlým úvodem historičky a editorky E. Broklové; na závěr pak osobním rejstříkem a stručným shrnutím obsahu (i v angličtině,francouzštině, němčině a ruštině). Pouchovv G3b1