První veršovaný realistický román (psaný v letech 1823-30) - básnický obraz života statkářské Rusi 20. let 19. století. Základní dějový rozvrh se opírá o dva dopisy. Taťánin v třetí hlavě a Oněginův v poslední, osmé. V prvním se Taťána vyznává Oněginovi ze své dětinné lásky k němu, lásky mladého děvčete, které oslnil v jeho venkovském zátiší skvělý zjev velkoměstského světáka, a je odmítnuta. V druhém se zpovídá stárnoucí Oněgin po letech dobrodružství a cest ze své rozhořelé lásky k Taťáně, kterou spatřil v petěrburské společnosti jako ženu jiného - a je odmítnut. Mezi dopisy je Oněginův souboj a smrt jeho přítele, hrdinovy cesty, líčení přírody a života, aforismy a intimní lyričnost, pronikající jako lehká mlha celým epickým dílem. Je to "román, který vedle své neuvadající estetické krásy má pro nás cenu historického dokumentu, rýsujícího dobu přesněji a pravdivěji, než to do dnešního dne dělají desítky tlustých knih" (Gorkij) - Podle úvodu.