Kniha obsahuje 2 básně v próze, vzniklé r. 1895, kdy Lenin v Petrohradě položil základy k revoluční marxistické straně a kdy M. G., navazuje ve své tvorbě na nejlepší tradici rus. romantismu, vkládal do ní nový obsah: revoluční boj za lepší budoucnost. "Píseň o sokolu" symbolisuje oběti revolucionářů, kteří zahynuli v boji s despotismem, ale jejich oběť zvítězila, protože zapálila srdce jiných bojovníků k dalšímu boji za politickou svobodu. "Ó, smělý sokole ... krůpěje tvé horké krve vzplanou jak jiskry v soumraku života a mnoho smělých srdcí zahoří touhou po svobodě a světle." "Raněný sokol zahynul, když se vzepjal k novému letu k obloze, kam se nemohla doplazit užovka, nechápající ani ptákovu touhu po letu a po výškách." "Nyní jsi mrtev, však v písni smělých ... vždy budeš ... příkladem a ... výzvou k svobodě a světlu!" apostrofuje básník sokola. - Obdobný námět má "Píseň o bouřňáku", ptáku, který za bouře, v smíchu a radosti vzlétá mezi blesky nad moře, on, "prorok vítězství" zatím co racci a potápky před bouří pláčí a tučňák se skrývá mezi útesy. (S použitím V. Běhounka: Maxim Gorkij, str. 59.)