Román je obrazem života pražského a venkovského proletariátu za předmnichovské republiky, podávaným tak, jak jej viděl a prožíval od dětství do svých sedmnácti let syn pražského nezaměstnaného dělníka. Prochází hmotnou a mravní bídou nouzové kolonie na periferii, rodinný rozvrat ho přivádí do chudobince k příbuzným na Českomoravskou vysočinu a léta krise zpět do Prahy. Na této osnově ukazuje autor všechny stránky bezprávného života chudiny, vykořisťované na venkově agrárníky, zrazované ve městě pravicovými socialisty a v pohraničí terorisované henleinovskými nacisty. Na rozcestí se dostává nejen hlavní hrdina (z řad lumpenproletariátu ho v rozhodné chvíli vyvede komunistická organisace), ale celý národ: v době násilného připojení Rakouska k nacistickému Německu si již dělníci uvědomují, že proletariát je budoucností národa a že jeho cesta je ta, kterou ukázal Sovětský svaz.