Kniha britské sociální pracovnice, popisující její zkušenosti s náhradní rodinnou péčí. V průběhu dvaceti pěti let vychovala dvanáct dětí.

Součástí její rodiny se staly děti, pro něž v té době nepřicházela v úvahu adopce. Tři děti byly vlastní, dvanáct se jich připojilo v různém věku, mezi 4 - 15 lety. Až na jedno zůstávají v pravidelném kontaktu. Vypráví o zkušenostech rodinného života s dětmi, které prožily neobyčejný stres, ale také o myšlenkách a nápadech, které čerpala z teorie a výzkumu. Přináší návrhy pro rodiny a instituce, jak lze podpořit zotavení a psychickou odolnost dětí, které potkala nepřízeň osudu. Popsané postavy jsou skutečné a příběhy pravdivé. Osoby jsou "složené" z různých dětí a nepředstavují žádné konkrétní děti, které byly v autorčině péči. Jedná se o fiktivní příběhy založené na praktických zkušenostech, které zobrazují život členů pěstounské rodiny. Určeno pěstounům, sociálním pracovníkům a terapeutům, kteří pracují s adoptivními rodiči.